Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Svatební cesta aneb 900 líbánkových kilometrů jeepem po Kefalonii

Hlavní stránka / Výlety / Svatební cesta aneb 900 líbánkových kilometrů jeepem po Kefalonii

6.7.2018

Svatební cesta aneb 900 líbánkových kilometrů jeepem po Kefalonii Po dvou letech jsme se Zuzkou vyrazili na klasickou letní dovolenou. Tedy tak trochu už ne v létě, ale v září. Šlo o naší svatební cestu, pro kterou jsme si vybrali malebný a turisty ještě nezničený řecký ostrov Kefalonia. Plni vzpomínek na Krétu jsme se připravovali na Kefalonii a sháněli informace a průvodce. Chtěli jsme si tam půjčit auto a cestovat, chtěli jsme poznat tamní krásnou přírodu a také ochutnat tamní víno. Tento článek chápejte primárně jako náš deník. Ale pokud se na Kefalonii chystáte, určitě vám to v mnohém pomůže. Najdete tu fotky, taverny, informace o cenách a GPS koordináty zajímavých míst.

Obecně o Kefalonii

Kefalonia byla ve své historii ovládána Benátčany, pak chvíli Turky, pak chvíli Francouzi a pak několik desetiletí Brity. Ze všech těchto epoch si ponechala něco typického. Historie ostrova je hodně tragická a bolestná. Jednou za 50 let zde mají zemětřesení. Poslední tři zemětřesení byla v letech 1911, 1953 a 2014. Ono zemětřesení v roce 1953 bylo doslova osudové – šlo o tři otřesy 9., 11. a 12. srpna 1953 o síle 6.4, 6.8 a 7.2 stupně magnituda. Toto apokalyptické zemětřesení doslova srovnalo se zemí celý ostrov. Proto na ostrově nenajdete skoro žádné staré budovy či památky. Běsnění zemětřesení odolal jen benátský přístav Fiskardo, který určitě stojí za návštěvu.

Poslední zemětřesení se zde objevilo 27. 01. 2014. Mělo sílu 5,8 stupně magnituda a neobešlo se bez následků. Byla vyřazena z provozu hlavní silnice vedoucí do Fiskarda, zřícením schodů byla znepřístupněna asi nejhezčí pláž Amoss a ve vesnici Kourouklata se napůl zřítila věž kostela – je napůl utržená a vypadá jako šikmá věž v Pise.

Během druhé světové války ostrov ovládala Mussoliniho armáda. V roce 1943 se ale Italové stali nepřáteli Němců a pak kapitulovali. Na podzim roku 1943 zde Wehrmacht popravil na 5.000 italských vojáků, kterým před tím slíbil, že pokud v rámci kapitulace složí zbraně, odvezou je Němci k jejich rodinám do Itálie. O tomto masakru pojednává kniha Mandolína Kapitána Corelliho, podle které byl natočený stejnojmenný film s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Kvůli zemětřesení v roce 1953 hrozilo, že by se film mohl natáčet v Turecku. Nakonec se ale filmaři rozhodli natočit jej na Kefalonii a vystavět zde věrné kulisy. Tím v podstatě otevřeli Kefalonii světu a začal mírný turistický ruch. Najdete zde proto hodně Britů a málo Němců, hodně málo. Kefaloňané totiž nenávidí Němce, především kvůli masakru italských vojáků za druhé světové války a v neposlední řadě nemají rádi postup Německa proti Řecku v rámci řecké finanční krize.

Kefalonie je méně známý ostrov v Jónském moři. Leží mezi ostrovy Ithaka, Zakynthos a Lefkáda. Má rozlohu cca 800 km čtverečných, což z ní dělá největší ostrov Jónského moře a šestý největší řecký ostrov.

Ostrov je to krásný, zelený a velmi hornatý s příkrými zelenými útesy, které padají rovnou do moře. Některé pláže mají sněhobílý písek a všude najdete nádherně čisté modrozelené moře. Kefalonie je úrodná a dobře se tu daří vínu a mají zde vlastní typickou odrůdu suchého vína – Robolu. Pouze zde také roste jedle kefalonská, která byla hojně využívána na stavbu lodí. Kvůli ní je vlastně skoro celé pohoří Aenos vyhlášeno jako přírodní rezervace.

Mezi turistické highlights určitě bezesporu patří dvě jeskyně Melissani a Drogarati. Melissani je krásné podzemní jezero, do kterého se propadl strop, a díky tomu na hladinu dopadají sluneční paprsky. Je to nádherné a magické místo. Bohužel plné turistů – ale stojí to za to utrpení (když sem pojedete, snažte se sem dorazit do 14:00 – to sem ještě svítí slunce). Drogarati je klasická jeskyně, až 60 metrů hluboká. Má prý úžasnou akustiku, a proto se v ní pořádají i několikahodinové koncerty. V obou dvou jeskyních je celoročně konstantní teplota 18 stupňů celsia (my navštívili pouze Melissani).

Další zajímavostí jsou vodní mlýny. U hlavního města Argostoli najdete Kavatothres. Je to místo, kde proud vody sám od sebe mizí z moře pod pevninu. Vědci se snažili zjistit, kam voda teče. Nasypali proto do těchto míst barvivo a pak čekali, kde se obarví voda. Po několika týdnech se zjistilo, že se obarvená voda objevila právě v jeskyni Melissani – na opačné straně ostrova a ve vyšší nadmořské výšce. Voda tak sama od sebe stoupá (souvisí to nějak s tím, jak se slaná voda míchá se sladkou a mění se hustota atd.). Voda pak z Melissani teče do jezírka Karavomilos a z něj teče do moře. Jak u Kavatothres tak i u Karavomilos jsou mlýnská kola, která se otáčí díky síle proudu, který takto cestuje pod ostrovem. Tento geologický úkaz je světový unikát.

Turisty velmi oblíbené jsou různé pláže – mezi nejznámější patří Mirtos, Amoss, Xi a Antisamos. Nevšedním zážitkem je i asfaltová cesta na vrchol ostrova Mega Soros v nadmořské výšce 1628m. V hlavním městě Argostoli můžete potkat vzácné karety mořské a v polovině srpna ve vesnici Markopoulo můžete být svědky jevu, kdy tuto vesničku zaplaví hadi. Řekové je považují za štěstí. Protože právě v roce 1953 se nepřiplazil ani jeden a to bylo zlé znamení, které vyústilo v zemětřesení.

Určitě zde ochutnejte čerstvé ryby, doporučujeme pražmu královskou. Zajímavý je i kefalonský masový koláč, ale úplně nejlepším kulinářským zážitkem pro nás bylo saganaki, což je v mouce obalený usmažený sýr kefalotiri, který se před konzumací pokape citronem. Dejte si víno Robolu.

Nemá smysl jezdit na Kefalonii, pokud nechcete cestovat. Veřejná doprava tu prakticky neexistuje (něco jezdí z Argostoli, ale zbytek ostrova je v tomto směru mrtvý). Jedinou cestou je půjčení auta nebo motorky. My si půjčili auto. Využili jsme služeb cestovní kanceláře Kokolis Travel a za 275 EUR jsme si půjčili jeep Suzuki Jimny na 8 dní. Není to ceníková cena, ale pokud zde budete mimo sezónu, určitě smlouvejte a chtějte toto auto. Do terénu se skvělé hodí a je silné. Do hornatého terénu se hodí lépe než nějaká zaprděná mikra. Počítejte ale s tím, že spotřebu má vyšší a benzin v Řecku není nejlevnější. Pro představu jsme najezdili 900 km, při průměrné spotřebě 8,5 litru / 100 km a při ceně benzinu okolo 1,5 EUR / litr nás auto včetně půjčovného přišlo na 400 EUR na celý pobyt sakum prásk. Díky posledním událostem v Řecku se za auto platí předem a cash. Nechtějí žádné blokace na kartách, nic. Když si auto půjčíte, důkladně jej obejděte a zakreslete všechny závady a škrábance. Podepisujete totiž spoluúčast do výše 400 EUR. Pokud se s autem něco stane, mohou po vás chtít až 400 EUR. Jeden pán z našeho zájezdu nacouval do patníku a chtěli po něm 120 EUR a zcela oprávněně. Vtipné je vracení auta – řeknou vám, abyste auto nechali tehdy a tehdy před hotelem, nezamykali ho a klíček nechali pod rohožkou řidiče. Tady se prostě nekrade.

Pokud budete chtít na Kefalonii jet, určitě se předem podívejte na následující seznam:

  • Především si zjistěte, kdy a kde je možné ochutnat víno – pokuste se kontaktovat vinaře (telefonem, mailem, jakkoliv), aby vám poslali mapu s místem, kde jsou a hlavně informace, kdy je možné se u nich zastavit na košt.
  • V neposlední řadě zkuste totéž zjistit i u klášterů, pevností a ostatních míst, které se zavírají.
  • Zjistěte si, jak daleko je vaše ubytování od nejbližšího města (bez auta to může být problém).
  • Pamatujte, že voda na Kefalonii je pitná, ale je opravdu extrémně hnusná – tedy budete kupovat balenou vodu.
  • Připomínáme, že použitý toaletní papír se nevhazuje do mísy, ale do odpadkových košů.
  • Zapomeňte na repelenty. Nefungují ani místní a ani české. Můžete to zkusit, ale prý nejlépe funguje koupit si čerstvou cibuli a pomazat s ní futra oken – nezkoušeli jsme.
  • Počítejte s tím, že všude na Kefalonii řvou cikády. A to tak, že hodně!
  • Nezapomeňte si řidičák, čelovku, pořádný a ostrý nůž a hotovost!

Den první, úterý, 15. 09. 2015

Na Kefalonii jsme dosedli v 08:30 a hned jsme si přeštelovali hodinky +1h. Jenom jedna runway, malý baráček a vedro k padnutí. Nic víc na letišti nestálo za jakýkoliv komentář. Naskákat do autobusu a rovnou na trajekt, na kterém jsme strávili 25 minut, než jsme dojeli do města Lixouri. Pauza na nákup kartonu vody (6x1,5 litru za 1,60 EUR) a kloboučku (8,99 EUR).

Pak krátká cesta do ubytování (studia NANA). Ubytování neřešíme, vybaleno. Jdeme 10 minut z kopce do taverny Apolafsi. Prý vyhlášená domácí kuchyně, mají tu i bazén. Dáváme si Musaku (7,80 EUR), 1 litr vody (1,00 EUR) a půl litru bílého house wine (3,20 EUR), které chutnalo jako koňak. Bonus byl dortík na účet podniku. Celkem i se spropitným necháváme 22 EUR.

Pak jsme se odvalili domu a dali jsme si šlofíčka. V půl páté jsme měli sraz v Apolafsi, kde nám delegátka povídala o všem možném. Do toho přivezli auto z půjčovny Kokolis (vřele jejich služby doporučuji, byly v pohodě). Protože neměli menší auta, nabídli nám za cenu malého auta zapůjčení auta Suzuki Jimny Open Top za 275 EUR na 8 dní. Skvělá cena za super auto. Je třeba ale auto zkontrolovat a zapsat/zakreslit do smlouvy všechny oděrky a je to. Bohužel jsme zjistili, že jsem si v Praze nechal řidičák. Naštěstí chlapíkovi z půjčovny stačil scan řidičáku v telefonu - uf. Od teď se modlíme, abychom nepotkali policii…

Delegátka musela odejít v šest, vyrazili jsme tedy na nákup do místního Carrefouru, nakoupili zásoby a jeli domu. Zuzku bolela hlava. Asi z toho vedra. Šla si lehnout. Já byl s tabletem na terase a baštil sýr graviera – naprosto dokonalý produkt – musíte ochutnat (normálně kupovaný v marketu v regálu).
Na auto si musím zvyknout, má dost vysoko záběr a hodně tuhý plyn. Navíc se tam moc nevejdu. Ale na Krétě jsme měli stejné auto, a na to jsem si taky zvykl.

Ubytování už má své za sebou. Malý sprchový kout má ještě menší vlez (málem jsem ho při nastupování a vystupování vždy trochu nadzvedl, ale přežilo to bez úhony). Manželská postel je malá a má pletené čelo – budu si holt muset proplétat nohy skrz čelo. No a hodně vrže – není nic lepšího než vrzající postel na svatební cestě. Poslední nedobrou věcí je absence jakékoliv sítě v oknech a repelent nemáme – do konce pobytu budeme sežraní jako nikdy. Máme parádní výhled na pohoří Aenos a horu Mega Soros, která má 1628 metrů (tak trochu plavu v tom, zda jde o pohoří Mega Soros a horu Aenos nebo naopak, ale je to fuk). Určitě se tam pojedeme podívat. V 8 hodin už je skoro tma. Celý den byl pařák a pálilo slunce. Těšíme se na cestování!

Den druhý, středa, 16. 09. 2015, 75 km

Nana – město Lixouri – klášter Koronatou – pláž Amoss – klášter Kipoureon – pláž Lagkadakia – maják Gerogobos – pláž Vatsa – Nana

Z Lixouri jsme vyjeli asi v 8:30 směrem na klášter Koronatou. Tam jsme byli za chvíli. Měli tam na stěně super gekona. Pak jsme měli z domova naplánovanou návštěvu pláže Amoss, ke které se sestupuje asi 300 schodů – prý je nádherná. Ale cesta je zavřená (později jsme se dozvěděli, že schodiště na pláž se v důsledku zemětřesení v roce 2014 částečně zřítilo – pláž se tak stala nepřístupnou). Další zastávkou je klášter Kipoureon, který je postaven na vysokém útesu a prý slibuje nádherný výhled. Nabízí se nám zajímavý výjev, kdy jedna stará Řekyně mlátí na zamčené dveře a tam jen visí nápis 5:30 až 7:30... zase nic, zavřeno, jedeme dál. A chceme najít klášter Taflou. Nenašli jsme ho, asi jsme to přejeli. Kipoureon a Taflou tedy necháme na příště. Jedeme hledat pláže.

Narazíme na ukazatel na pláž, která není na mapě. Jmenuje se Lagkadakia. Vede k ní asi kilometr dlouhá asfaltová silnice - jenom k ní. Plážička je asi 40 metrů široká, kamenitá, je tu asi 20 lidí evidentně místních. Smočili jsme nohy a pak jsme na cestě zpět uhnuli na prašnou cestu k majáku Gerogobos. Na mapě od půjčovny vidíme pláž Vatsa – chceme se tam podívat. Mapa ovšem nepomáhá, dostali jsme se k pláži, ale dělil nás od ní kanál jako v Benátkách. Zase zpět a oceňujeme, že máme jeep. Cesta džunglí a pak stoupání po písku a kamení. Nesmíme zastavit, jinak zapadneme. Vyjíždíme v prominentní čtvrti a klesáme k pláži. Tam konečně koupačka. Jo, je to fakt slané.

V místní taverně Vatsa club si dáváme baklavu se zmrzlinou (5 EUR) a pomerančový fresh (2,5 EUR) a vidíme, že v místě přes kanál (kde jsme původně vyjeli) se chystá svatba. Prý bude v 6. Razíme domů a cestou hledáme nějaké vinařství, nenacházíme. Potkáme malý krámek s medem, zavřeno. Klášter jsme neviděli ani jeden, vinařství žádné, medaři měli zavřeno… Úspěšný den  Jedeme si dát raději siestu.

V 17:45 vyrážíme na svatbu a nemůžeme trefit správnou odbočku. Dvakrát se otáčíme. Jsme ve Vatsa v 17:59. Už vidíme jen svatební focení. Na chvíli se přidáváme (nevěsta pózuje a oba novomanželé spolupracují) a jedeme zpět. Huráááá, našli jsme vinařství Domaine Foivos, mají ale otevřeno jen 12:00 až 14:30. Stavíme se tady jindy, pro Robolu (místní suchá a vyhlášená odrůda bílého vína). Medaři mají ještě otevřeno, kupujeme med (7 EUR) a mýdla domů (mýdlo za 2,75 EUR). Med není tymiánový, ale je dobrý.... Jedeme na ubytko, krátká pauza a jdeme do Apolafsi na večeři a pokec s delegátkou Magdou Jíchovou. K večeři si dáváme mečouna (9,50 EUR), 1 litr vody (1 EUR) a půl litru červeného house wine (3,20 EUR). Domů jdeme s čelovkou asi v 22h. Umíráme únavou... Zítra nás čekají kláštery a Aenos.

Den třetí, čtvrtek, 17. 09. 2015, 148 km

Nana – město Lixouri – klášter San Gerasimos – hora Aenos – klášter San Gerasimos – klášter Paraskevis – pevnost Kastro – město Lixouri – pláž Xi - Nana

Budík 7:30. Těžko se nám vstávalo. Snídaní jsme si dali v Lixouri a byla úplně boží. Skvělé kafe a jídlo (6 EUR). Pak jedeme rovnou autem do kláštera Gerasimo. Velký i malý klášter byly oba otevřené. Jde o nejposvátnější místo všech Kefaloňanů. Velký klášter je naprosto úchvatný. V malém klášteře u stříbrné rakve s ostatky svatého Gerasima seděla modlící se dívka. Do kláštera jsme jeli asi hodinu. Před klášterem se o nás prali 2 vinařství - Robola Cooperative Winery a jakýsi pan Bazigos. Nejprve jsme jeli do vyhlášené Roboly, kde jsme ochutnali 4 vína (Robola Organico za 9,30 EUR, Robola San Gerasimo za 8,50 EUR, dezertní růžové za 12,50 EUR a Robola Klasiko za 5,80 EUR). Ani jedno nám nechutnalo, a zatímco obsluha nalévala hromadný zájezd důchodců, nenápadně jsme se vypařili. Vyrazili jsme tedy k Bazigosovi (je hned u kruhového objezdu vedle velkého posvátného platanu). Ten nám dal ochutnat svou Robolu za 5 EUR, strašně nám zachutnala, a tak jsme koupili 2 láhve a k tomu navíc med za 5 EUR (ten už byl tymiánový).

Vybavení tunami funkčního oblečení jsme vyrazili na nejvyšší vrchol ostrova, horu Mega Soros (1628m) v pohoří Aenos. Je vtipné, že Řekové za unijní peníze vybudovali až na vrchol kopce krásnou a širokou asfaltovou cestu. Na konci silnice jsme nechali auto, nicméně na samotný vrchol je potřeba ještě od auta sestoupit asi 100 výškových metrů pozvolným kilometrovým klesáním a pak vyšlápnout asi 140 metrů krpálem o sklonu asi 45 stupňů. Cestou jsme potkali svěží bandu alpských důchodců z Innsbrucku a smekali jsme před jejich fyzičkou – tipovali, že jsme z Bristolu. Totálně vyčerpání jsme stanuli na vrcholu Kefalonie, kde jsme se podepsali do vrcholové knihy a odlovili kešku. Před námi byli na vrcholu Rusové (2 kluci a holka), studení čumákové, kterým všechno patří – neodpověděli na pozdrav, nekomunikovali, prostě tragédie.

Vrátili jsme se k autu. Další cesta nás zavedla přes krásné výhledy a klášter Gerasimos ke klášteru Paraskevis, kam jsme dorazili asi ve tři hodiny, bohužel bylo zavřeno. Vyrazili jsme tedy směrem pevnost Kastro. Tam jsem si vyžádal chlazenou vodu a zmrzlinu v jedné fajn taverně – potřeboval jsem se schladit (voda a zmrzlina za 6 EUR v taverně Il Borgo). Pak jsme odfuněli na Kastro... Bohužel zavřeno (máme prostě na téhle dovolené velké štěstí), mají kromě pondělí (zavírací den) otevřeno od 8:30 do 15:30 s tím, že posledního návštěvníka pouští dovnitř v 15:00. Uvnitř na nás čeká keška. Ještě se sem vrátíme. Před branou jsme si odlovili alespoň tradiční kešku a vyrazili jsme domů. Po cestě jsme si řekli, že projedeme Lixouri a dáme si večerní koupačku na pláži XI. Krásná, klidná a široká pláž s pozvolným vstupem do moře, červeně zbarveným pískem. Okolo jsou ale ohavné rezorty... Ale přesto se nám tu líbí. Jedeme domu a v 7:30 vařím špagety pomodoro s gravierou. Skvělé jídlo, paráda – udělali jsme toho kýbl, tak zbyde na příště. Zítra nás čeká Pláž Mirtos, jeskyně Melissani, městečko Fiskardo, pláž Petani a druhý pokus na klášter Kipoureon.

Den čtvrtý, pátek, 18. 09. 2015, 166 km

Nana – město Lixouri – pláž Mirtos – jezero Melissani – město Karavomilos – město Sami – pláž Antisamos – město Fiskardo - Nana

Vyrazili jsme dost pozdě (ale co, máme dovolenou, že jo). Vynikající snídani v Lixouri jsme si nemohli odpustit. První zastávkou byla pláž Mirtos (najdete jí snad na všech pohlednicích). Ze shora je to krásné místo, když jsme ale dojeli dolů, byli jsme trochu zklamaní, ani jsme nesmočili nohy. Prošli jsme se po krásných bílých kamínkách a okolo pravidelných slunečníků za doslechu tuc tuc muziky z přilehlé disko taverny jsme sedli do auta a jeli zas dál.

Pak nás čekala další turistická past a sice Melissani Lake. Kdysi dávno to bývalo podzemní jezero v jeskyni. Pak se během jednoho zemětřesení propadl strop jeskyně a do jezera se tak dostává denní světlo a především sluneční paprsky. To pak vytvoří naprosto úžasný pohled. Melissani Lake je zajímavé i další světovou raritou – v hlavním městě Kefalonie (Argostoli) jsou vodní mlýny, ve kterých se mořská voda vsakuje do podzemí. Tato voda pak vyvěrá právě v Melissani. Nejpodivnější na tom je, že voda urazí v podzemí desítky kilometrů a musí vystoupat o několik metrů nahoru. Roli hraje promíchávání slané a sladké vody, změna hustot atd., ale je to světový unikát. Jezero je nádherné, ale je to masovka (a to jsme zde nebyli v sezóně). Vstup 7 EUR na osobu, projdete turniketem, pak po schodech a relativně příkrým jeskynním tunelem sejdete k břehu jezera. Tam Vás zastaví fronta lidí a čekáte na loďku. Až se nalodíte, věnujte pozornost kormidelníkům lodí - vesluji a zpívají nebo pískají. Odvezou vás do zastřešené části a pak zase zpátky. Trvá to pár minut, ale stojí to za to. Když pak vyjdete z Melissani, projdete turniketem přímo do obchodu. Zhodnotili jsme, že je čas na tradiční nákup megnetky (2,50 EUR) a Zuzka si pořídila čelenku (1,30 EUR).

Hned vedle Melissani lake leží vesnice Karavomilos. Ta má sladkovodní jezírko a do tohoto jezírka se dostává voda s Melissani lake a následně se z jezírka dostává do moře. Odlovili jsme si ti kešku a vyrazili do městečka Sami, také byla cílem keška. K té jsme museli vystoupat po svých. Sami je moc hezké město, na které je malebný výhled – ale jinak zde nic zajímavého není. Pak jsme jeli na pláž Antisamos. Tam se točil film Mandolína Kapitána Corelliho. Viděli jsme pláž jen z vyhlídky a slibovalo to tentýž zážitek jako Mirtos, tak jsme se na pláž samotnou rozhodli nejet.

Čekala nás cesta do městečka Fiskardo. Jediné město, které přežilo obrovské poválečné zemětřesení a zůstalo nedotčeno. Najdete zde klasickou benátskou architekturu a zajímavostí je to, že zde nemají vodu a musejí jí sem dovážet. Je to ale oblíbený přístav pro jachty a jachtařské kurzy. Fiskardo je nejsevernější místo Kefalonie a vede k němu hlavní silnice po západní straně ostrova. V roce 2014 se však část silnice v důsledku zemětřesení zřítila a tak jsme museli jet přes horní dolní. Do Fiskarda jsme dorazili asi ve 4. Už moc turistické, ale hezký a malebný přístav. Našli jsme jednu tavernu (Panormos restaurant) s výhledem na moře na konci přístavu, kde jsme si pod keři vína dali vodu, virgin mojito a mandlový koláč se zmrzlinou (celkem za 12 EUR). Pak jsme vyrazili ve Fiskardu na multikeš. Ta nás dovedla ke dvěma majákům – jeden je z doby viktoriánské a druhý z doby benátské. Následovala návštěva zříceniny staré baziliky (z 12. století). V 18:15 sedáme do auta a chystáme se na zpáteční cestu. Ještě máme v plánu pláž Petani a Assos, ale na pláž Petani bychom dojeli v půl osmé a to už je pozdě. Assos i Petani necháváme na jindy a jedeme domů, kde čeká Robola od Bazigose, olivy a špagety že včerejška.

Den pátý, sobota, 19. 09. 2015, 82 km

Nana – pláž u Petani – vinařství Domaine Foivos – Nana – klášter Kipoureon – klášter Taflou – taverna Captain Nikolas - Nana

Dnes jsme si řekli, že dáme oddych. Včera jsme nestihli pláž Petani, tak to napravíme a Assos asi úplně vynecháme. Koukáme na mapu a vidíme hned vedle pláže Petani malou pláž bez slunečníků a beze jména. Hurá, to přesně hledáme a jedeme tam. Z jedné vesničky jedeme dlouho opuštěnou krajinou, pak nás čekají vražedné serpentýny, a nakonec se před námi otevírá krásná pláž mezi útesy a s nimi asi jen šest lidí. Jsou tu kamínky, boty nemáme, bolí nohy. Útesy nám vytváří příjemný stín a slunečník nepotřebujeme – ale dáváme si velký pozor na útesy, které se evidentně drolí. Šnorchlujeme bez šnorchlů a pestré rybičky na nás sami dotírají. Petani je na dohled, ale už se nám tam nechce. Jsme tu pár hodin a zapomínáme na čas. Vinařství Domaine Foivos zavírá v 14:30 a asi to nestihneme. Vyrážíme z pláže v 14:03 a u zavřeného vinařství jsme cvalem v 14:33... Sakra, nestihli jsme to. Jedeme domu na siestu a salát.

Cca v šest vyrážíme na klášter Kipoureon, který je konečně otevřen. Nic moc tedy. K výhledu jsme se nedostali, za zmínku stojí snad jen otevřený kostel. Pak jedeme zkusit najít klášter Taflou, rozbouraný a rozestavěný současně. Musíme projet kozí farmou, abychom se tam dostali. Podruhé tento den zapínám na autě 4wd (pohon všech 4 kol).

Pak hurá do taverny Captain Nikolas nad pláží Vatsa. Před obývákem na zahradě v roce 1998 udělali rodinnou tavernu. Vaří místní "máma" a skvěle. Mají vlastní zeleninu, sýry, olej atd. Dáváme couvert, vodu, radler, musaku a meatballs při západu slunce (celkem za 27 EUR, nechali jsme 30 EUR). Skvělé jídlo a je toho moc. Ještě nám přinesli neobjednaný řecký salát, výborný, neprotestujeme a bereme si ho domu. Obsluha moc příjemná. Za tmy jsme pak vyrazili domu. Večer dopíjíme druhou Robolu od Bazigose a plánujeme další den. První zastávka je jednoznačně Bazigos, jeho víno nás nadchlo. Pak nás čeká Poros, Katelios, atd. Mezitím nám odpovídají na mail z vinařství Domaine Foivos, že kvůli volbám odjeli do Atén a mají zavřeno. Škoda. Pořídíme jinde, když nechtějí kšeft.

 

Den šestý, neděle, 20. 09. 2015, 190 km

Nana – město Lixouri – vinařství Bazigos – město Digaleto – jezero Avithos – klášter Atrou – nádrže u Katelios – město Katelios – vinařství Melissinos Winery – domácí produkty u Valeriano – vinařství Divino Winery – pláž Xi - Nana

Vyrazili jsme brzo ráno a po tradiční snídani v Lixouri jsme valili do údolí Omalos, abychom u pana Bazigose koupili jeho výbornou Robolu. Bohužel měl zavřeno. Smutní jsme vyrazili přes Digaleto (po severním úbočí Aenosu) na svaté místo Atrou poblíž Porosu. Po cestě jsme odbočili na značené jezero Avithos. Zuzka to nazvala malým močálkem. Nicméně nás stále čekal klášter Atrou. Čekali nás 4km serpentýn po kamenité a úzké cestě. Zapnuli jsme 4wd a navzdory dvěma ostrým ovčáckým psům, jsme tam dorazili. Krásné místo s novým domem a dvěma zavřenými budovami obklopenými starým opevněním. U nedaleké boudy štěkal uvázaný pes a v okolí cinkaly zvony, které na krku nosí kozy. Byly jsme vysoko a nad hlavami se nám proháněly mraky, že jsme si na ně mohli sáhnout. Nastal čas odjezdu.

Další cíl letovisko Katelios a po cestě jsme se podívali na dvě vodní nádrže, které nás zaujali na mapě. Katelios je zajímavé místo. Modrá vlajka nad místní pláží, spousta taveren a přístav. Klid. Odlovujeme zde asi 10 kešek (skoro čtvrtina všech na ostrově) a nakonec usedáme do taverny Katelios a dáváme si dohromady ne moc dobré pork souvlaki plate s pitím za 10 EUR. Pročítáme průvodce a chceme se cestou domů zastavit u nějakých vinařů. Našli jsme Metaxas winery Estate v Mavrata a Divino Winery u města Pessada. Metaxas Winery jsme nenašli, namísto toho jsme našli Melissinos Winery, které mělo všude cedule a směrovky. Na dveřích visela cedule, že kvůli sklizni mají zavřeno. Když jsme zklamaní odjížděli, zastavili jsme ve Valeriano u domu s ceduli wine, honey atd. Tam nám řekli, že Metaxas a Melissinos Winery je totéž a že tu ceduli mají na dveřích už tak měsíc. Paní nám dala ochutnat červené house wine. Bylo docela dobré, tak jsme vzali 1,5l za 5 EUR. Pak jsme ochutnali tymiánový med a bylo to ono – konečně, na to jsme čekali. Koupili jsme kilo v plechovce za 13 EUR. Pojede s námi domů do ČR. Pak jsme se vydali směr Divino Winery v Pessada. Tam jsme chvíli bloudili, ale s pomocí dobrých lidi jsme to našli. Vinařství s vlastní otevřenou tavernou. Mělo to ale chybu. Nikdo tam nebyl. Volali jsme, pískali, hulákali a troubili a nikde nikdo. Hrála muzika, otevřená kasa, rozpité víno na baru a nikde nikdo. Třetí dnešní zklamání. Vyrazili jsme domů s tím, že se chvíli porochníme v moři na pláži XI, kam jsme dorazili v 7 večer. Slunce už zapadalo a byly takové hravé půlmetrové vlny. Chvíli jsme blbli a pak šup domu. Uvařili jsme si špagety a po jídle se spustila bouře a slejvák. Zavřeli jsme se v pokoji a dívali se na Mandolínu kapitána Corelliho. Bouře řádila celou noc.

Den sedmý, pondělí, 21. 09. 2015, 93 km

Nana – šikmá věž v Kourouklata – klášter Agia Barbara – Ruined tower u Dilinata – krámek s kefalonskými produkty Lixouri - Nana

Ráno ještě zuří bouře, uklidnilo se to okolo 10:30. Vyrážíme v 11 hodin k šikmé věži ve vesnici Kourouklata. Té věže jsme si všimli ze silnice mezi Lixouri a Argostoli. Kostelík, u kterého stojí věž. Horní část věže vypadá, jako kdyby ji nějaký obr utrhnul a pak ji tam vrátil našikmo. Tento zajímavý úkaz se stal symbolem zemětřesení z roku 2014. Vracíme se zpět na cestu do Argostoli a jedeme si pro dvě kešky. První je britský hřbitov, kde se nás chytí štěně psa a hraje si s námi. Pak pokračujeme na kešku u kostela Agia Barbara kousek od města Prokopata. Takovou stavbu jsme nečekali. Je zde kamenný most a pod ním kostel, jehož oltářová část je v jeskyni a zbytek v domě, který vyrůstá ze skály. Nádherné místo, které jsme nenašli v žádném průvodci.

Pak jedeme k "ruined tower" u města Dilinata. Na kopci je velký kostel a u něj zbořená věž. Multikeš jsme bohužel nenašli. Je tu fakt zima a zvedá se vítr. Raději jedeme domů. Chybí nám 20 minut domů a začíná pršet. Jen lehce. Jimny má plátěnou střechu a zadní část také. Bojíme se, že nám za jízdy poteče do auta, ale nestalo se tak. Včera se víno nepovedlo. Zastavujeme se v dešti u krámku s tradičními kefalonskými produkty a kupujeme 4 místní vína dohromady za 31 EUR včetně dvou od Bazigose. Huraaaaaaaaaaaaaaaaaaaa. Jedeme domů a baštíme špagety. Koukáme na Saturnina a sepisujeme poslední dva dny.

Večer asi v 8 razíme poprvé do Lixouri na procházku a jídlo. Je zima a jsme nabalení - zavřené boty, džíny, mikiny (jsem myslel, že jsou jen do letadla hehe), ale Řekové jsou oblečení furt stejně. Jdeme na jídlo do Avli Mezedopolio. Dobrá volba. Dali jsme si jako předkrm smažený sýr Kefalotiri. Je před smažením obalený jen moukou a na talíři na něj kapou šťávu z citronu. Nečekaně dobrá kombinace. Pak jsme si dali pražmu královskou a mix gril. K tomu 1,5l vody. Strašně dobré. A cena? 24 EUR, dali jsme 26 EUR. Jako pozornost jsme dostali kopec zeleného melounu na dobrou noc. Večer jsme pak vypili červené víno od Bazigose, ukrutně dobré, jak jinak.

Den osmý, úterý, 22. 09. 2015, 117 km

Nana – město Lixouri – město Argostoli – mlýny Katavothres – maják sv. Theodora – památník Italským vojákům – pevnost Kastro - klášter Milapidia – kostel Panayia Theotokos - Byrons Rock – pláž Xi - Nana

Budíček v 8, už zase praží slunce. Přes snídani v Lixouri razíme do Argostoli, kde na jih od stanice trajektu kotví každý den od 8:30 do 10:30 rybáři a prodávají ryby. Mezi nimi se prohánějí obrovské a vzácné mořské želvy (caretta caretta). Mezi loděmi jsou hloučky turistů a vykřikují vždy, když se některá z nich příplave na hladinu nadechnout. Napočítali jsme celkem 3 kusy. Dokonce se i praly. Pak jsme vyrazili do ulic Argostoli. Ne moc hezké město přeplněné turisty. Viděli jsme tu také kotvit dvě zaoceánské megalodě, z nichž jedna byla Queen Elizabeth. A co tu tedy mají? Nějaký ten kostel, knihovnu, divadlo a pak dvě muzea. Folklorní a archeologické. Obě prý nic moc. Kupujeme 19 pohledu (6,10 EUR) a na poště 19 známek (15,20 EUR). Mimo poštu bychom platili za známky minimálně 19 EUR.

Jdeme k archeologickému muzeu - to je prý buď zavřené, nebo v rekonstrukci. Nás potkalo obojí. Jdeme dál do folklorního muzea. Klimatizace, otevřeno, vstup 3 EUR na hlavu (pondělí až sobota 9-15). Jdeme dovnitř. Přehlídka šatů z britské vlády nad ostrovem. Zajímavé muzeum, obzvlášť poutavá je výstava fotografií Argostoli po zemětřesení v 1953. Nesmí se zde fotit, to zjistíme až při odchodu. V patře nad muzeem je místní velká knihovna. Vstup zdarma. Velmi zvláštní. Mizíme a cestou k autu ještě jednou fotíme super želvy.

Nastavujeme směr Katavothres (mořské mlýny), hezké místo, kde mořská voda míří pod pevninu a vyvěrá v Melissani lake na druhém konci ostrova. Je zde mlýnské kolo, liduprázdný bar a božský klid. Luštíme kešku. A hurá k nedalekému majáku svatého Theodora. Moc hezké a fotogenické místo s malou pláží. Od majáku se přesouváme k památníku italských vojáků. Mezi ním a malou kapličkou je, jak jinak, keška.

Usedáme do auta a míříme k jednomu restu, k pevnosti Kastro. Neplatí se vstup. Velká pevnost, na samém vrcholku (vedle řecké vlajky) je kruh, kde luštíme kešku a krom toho zkoušíme akustiku (když si člověk stoupne doprostřed a něco řekne, skvěle slyší sám sebe). Z Kastra je nádherný výhled na Argostoli i na Mega Soros, stojí za návštěvu.

Pod Kastrem leží klášter Milapidia, který už neslouží jako klášter, ale jako církevní muzeum (Ecclesiastical Museum, 8:00 - 14:00 kromě nedělí). Vstup do muzea (jedna z budov) je 3 EUR na osobu, nesmí se fotit. Spolu s námi zde přistály 3 autobusy britských důchodců z jedné z výletních lodí. Masakr. Muzeum je malé a moc toho nemá, ale nelitovali jsme návštěvy. Mimochodem v areálu jsou dva hezké kostely, z nichž jeden obsahuje nohu apoštola.

Autem pak jedeme kousek za město Metaxata, kde 4 měsíce pobýval lord Byron (konkrétně vesnice Lakythra). Cestou se ale netrefíme a pokoušíme se u kostela Panayia Theotokos vyluštit multikeš, finálka ukazuje do moře, ale máme to dobře, to owner je vůl :-} teď už správně do Lakythry. Je zde Byronova skála, kde to měl rád. Má tu pamětní desku a... kešku. Po odlovu fotíme vzlet letadla. Na letiště je tu odtud krásný výhled.

Pak už valíme domu, cestou máme ale tři zastávky. Jednu u mostu, který spojuje Argostoli s protějším břehem (bohužel se nepoužívá, je zavřený), tak alespoň fotíme. Druhá zastávka je oblíbená pláž XI, za Lixouri. Třetí zastávka je Carrefour. Jsme doma v 7, dojíždíme špagety a pijeme víno Aspro Classic od Gentilini. Moc dobré. Na další dva dny předpověď slibuje bouřky, snad se plete. Zítra také musíme v 17h vrátit auto. Fňuk.

Den devátý, středa 23. 09. 2015, 33 km

Nana – pláž u Petani – město Damoulianata – město Lixouri – Nana

Dnes už nemáme nic na práci. Jedeme tedy na „naši“ pláž u Petani. Jsou vlny, potápění k ničemu. Ale až na dva lidi tu jsme sami. Cestou k pláži byl problém s autem, nešlo zatočit doleva. Nějak se to pořešilo přepínáním mezi 2wd a 4wd. Ale vracelo se to – pěkně nepříjemné, když vám uprostřed zatáčky přestane auto zatáčet. Cestou z pláže jsme chtěli zkusit místní vyhlášenou tavernu Ladokolla ve vsi Damoulianata, bohužel měli zavřeno. Vrátili jsme se tedy do Lixouri a šli na oběd do Akrogialy. Malý řecký salát, já mečouna a Zuzka pražmu. Skvělé jídlo za 28 EUR. Při placení donesli zelený meloun a bílé hrozny zdarma (skvělé). Paní číšnice se svěřila, za byla v Praze na svatební cestě. Super náhodička. Zuzka pak skočila do Carrefouru a já dotankovat za 8 EUR. Pak jsme odjeli domu na siestu. Píšeme pohledy... Do města razíme před 8 večerní, teď už bez auta. Jdeme do restaurace Avli. Opakujeme velký úspěch smaženého Kefalotiri sýra + zkoušíme kefalonský masový koláč a půl litru house wine. Dobré! Cena? 18 EUR. Jdeme domů a dopisujeme pohledy. Makačka.

Den desátý, čtvrtek, 24. 09. 2015

Vstáváme v 10, vítá nás malý deštíček a zamračená obloha. Za chvíli se vyjasňuje a po snídani razíme pěšmo do Lixouri. Tam zkoušíme zmrzlinu u "I scream for ice cream" dáváme si 2x2 kopečky (malinová, karamelová, pistáciová a citronová) všechny skvělé. Cena 6,40 EUR. Pak jsme se šli podívat na místní kostel a cestou jsme vhodili pohledy. Moc hezký kostel, asi nejhezčí jaký jsme viděli – trochu nás zamrzelo, že jsme nechali Lixouri až na dobu bez auta. Na zítřejší ráno jsme si dopředu koupili v našem pekařství kremu a pizzu (naší obvyklou snídani). Pak jsme zaskočili do Akrogialy na smažený sýr Kefalotiri, řeckou kávu, Baklavu a kataifi. Cena 18 EUR. Přes krámek se suvenýry a supermarket (kvůli koření) jdeme domu na siestu. Večer dopíjíme vína, balíme se a se smutkem uleháme, abychom brzo ráno vstali kvůli odletu.

Den jedenáctý, pátek, 25. 09. 2015

Do autobusu jsme se dostali včas. Dodnes nepochopím, jak ten autobusák dokázal tu obludu vykroutit z těch malých uliček a silniček. Naplnil se postupně celý autobus a své sbohem jsme dali Lixouri z paluby trajektu směr Argostoli. Kefalonské letiště je malé a objednali si, abychom byli na letišti 3 hodiny před odletem… Ano, je to pochopitelné, ale to bychom nesměli půl hodiny před letištěm, společně s personálem, čekat na to, až dorazí někdo, kdo letiště odemkne.

Čekala tu na odlet 2 letadla a na to letiště fakt není stavěné. Navíc v době přistání obou letů zuřila nad letištěm bouře a obě letadla musela kroužit nad letištěm. Při dlouhém čekání na odlet jsme se stali obětí duty free shopu. K našemu překvapení jsme tu našli víno Aspro od Gentilini, které nám moc chutnalo – nakoupili jsme. Pak jsme dali Kefalonii sbohem. Třeba se sem někdy vrátíme.

GPS koordináty a odkazy na Google maps

Autor: Roman Kvasňa  |   sekce: Výlety   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Fotografie k článku

den02.png

den02.png

den03.png

den03.png

den04.png

den04.png

den05.png

den05.png

den06.png

den06.png

den07.png

den07.png

den08.png

den08.png

den09.png

den09.png

0001.jpg

0001.jpg

0002.jpg

0002.jpg

0003.jpg

0003.jpg

0004.jpg

0004.jpg

0005.jpg

0005.jpg

0006.jpg

0006.jpg

0007.jpg

0007.jpg

0008.jpg

0008.jpg

0009.jpg

0009.jpg

0010.jpg

0010.jpg

0011.jpg

0011.jpg

0012.jpg

0012.jpg

0013.jpg

0013.jpg

0014.jpg

0014.jpg

0015.jpg

0015.jpg

0016.jpg

0016.jpg

0017.jpg

0017.jpg

0018.jpg

0018.jpg

0019.jpg

0019.jpg

0020.jpg

0020.jpg

0021.jpg

0021.jpg

0022.jpg

0022.jpg

0023.jpg

0023.jpg

0024.jpg

0024.jpg

0025.jpg

0025.jpg

0026.jpg

0026.jpg

0027.jpg

0027.jpg

0028.jpg

0028.jpg

0029.jpg

0029.jpg

0030.jpg

0030.jpg

0031.jpg

0031.jpg

0032.jpg

0032.jpg

0033.jpg

0033.jpg

0034.jpg

0034.jpg

0035.jpg

0035.jpg

0036.jpg

0036.jpg

0037.jpg

0037.jpg

0038.jpg

0038.jpg

0039.jpg

0039.jpg

0040.jpg

0040.jpg

0041.jpg

0041.jpg

0042.jpg

0042.jpg

0043.jpg

0043.jpg

0044.jpg

0044.jpg

0045.jpg

0045.jpg

0046.jpg

0046.jpg

0047.jpg

0047.jpg

0048.jpg

0048.jpg

0049.jpg

0049.jpg

0050.jpg

0050.jpg

0051.jpg

0051.jpg

0052.jpg

0052.jpg

0053.jpg

0053.jpg

0054.jpg

0054.jpg

0055.jpg

0055.jpg

0056.jpg

0056.jpg

0057.jpg

0057.jpg

0058.jpg

0058.jpg

0059.jpg

0059.jpg

0060.jpg

0060.jpg

0061.jpg

0061.jpg

0062.jpg

0062.jpg

0063.jpg

0063.jpg

0064.jpg

0064.jpg

0065.jpg

0065.jpg

0066.jpg

0066.jpg

0067.jpg

0067.jpg

0068.jpg

0068.jpg

0069.jpg

0069.jpg

0070.jpg

0070.jpg

0071.jpg

0071.jpg

0072.jpg

0072.jpg

0073.jpg

0073.jpg

0074.jpg

0074.jpg

0075.jpg

0075.jpg

0076.jpg

0076.jpg

0077.jpg

0077.jpg

0078.jpg

0078.jpg

0079.jpg

0079.jpg

0080.jpg

0080.jpg

0081.jpg

0081.jpg

0082.jpg

0082.jpg

0083.jpg

0083.jpg

0084.jpg

0084.jpg

0085.jpg

0085.jpg

0086.jpg

0086.jpg

0087.jpg

0087.jpg

0088.jpg

0088.jpg

0089.jpg

0089.jpg

0090.jpg

0090.jpg

0091.jpg

0091.jpg

Související články

Diskuse

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek



Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku
Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.